reklama

Panelák a zámek v jednom: Socialistický realismus vybudoval sídliště, která se stávají památkami

Matouš Hartman
9. června 2019
Antické sloupy i renesanční sgrafita schovávají byty pro dělníky. Poválečná sídliště nemusela být jen šedá. V padesátých letech vznikla řada čtvrtí vybudovaných v takzvaném socialistickém realismu neboli stylu sorela, který hýřil barevnými fasádami, ornamenty i sochařskou výzdobou. Taková monumentální sídliště najdeme třeba v Ostravě, Plzni nebo Kladně.
reklama

Na Hlavní třídu vostravské Porubě můžete vstoupit několika vítěznými oblouky. Fasády domů zdobí jónské sloupy a renesanční sgrafita. Nic moc nenaznačuje, že se člověk nachází na sídlišti. Přitom právě Hlavní třída, kdysi Leninova, měla být ukázkou toho, jak krásné a moderní bydlení dokáže socialistický režim zajistit svým pracujícím.

Ostrava měla připomínat Paříž

Dnes památkově chráněná čtvrť Ostrava–Poruba měla být samostatným městem Nová Ostrava, které by nahradilo starou moravskoslezskou metropoli, na jejímž místě se mělo těžit uhlí. Svýstavbou se začalo roku 1952 a praktický funkcionalismus předchozích dekád tu vystřídal nový styl. Nebyl modernější, ale byl každopádně monumentálnější. Socialistický realismus se inspiroval historickými slohy, zantiky si vzal sloupy a oblouky, zrenesance sgrafitovou výzdobu. Leninova třída měla připomínat pařížské Champs-Élysées i architekturu Petrohradu. Ostatně známá stavba Oblouk zakončená věžičkami si přímo brala inspiraci zbudovy petrohradské Admirality.

Zdobnost a monumentálnost Poruby je výjimečná, ačkoli se projekt nového města nepodařilo dokončit a čtvrť se začlenila do Ostravy. Zprvu obyvatele provázely potíže, protože Poruba se stavěla velice rychle a někdy domům chybělo technické zázemí. Později se ale čtvrť proměnila vmísto vysněného bydlení pro mnohé Ostravany. Nechybí jí občanská vybavenost, která scházela a schází mnohým sídlištím vybudovaným později. Domy tu tvoří bloky, vjejich přízemí najdete obchody i restaurace. Neschází tu ani zeleň. Zajímavou stavbou jsou takzvané Věžičky, budova, která nezapře inspiraci českými renesančními zámky a je jednou zdominant Poruby.

Socialistický realismus vMikulově

Sorela nabídla zdnešního pohledu nezaměnitelnou výhodu. Neničila historická centra měst. Zatímco pozdější panelákové krabice sebraly kouzlo mnohým českým městům, domy ve stylu sorela dokázaly se starší zástavbou splynout. Stalo se tak například vMikulově, kde vtěsné blízkosti památkové rezervace vyrostlo malé sídliště, které respektovalo místní architekturu. Jen málokoho by napadlo, že domy se sedlovou střechou a renesančními štíty jsou výsledkem komunistického plánování. VMikulově vzniklo 96 bytů, jejichž obyvatelé měli kdispozici jednu samoobsluhu a jeden protiletecký kryt.

Sorela tak dokázala navázat na historická města vdobě, kdy se o hodnotu starých staveb nezajímali ani architekti. Jak ukazuje zbourání historického Mostu, až do devadesátých let společnost nepovažovala historické stavby za tolik hodnotné, pokud se daly nahradit pohodlnějším bydlením.

Experimentální sorela vKladně

Dnes kulturní památka byla svého času nenáviděná. Šestice výškových budov vkladenském Rozdělově působila monstrózně a vokolí se nenacházela skoro žádná zeleň. Věžáky připomínají mrakodrapy a kmikulovské sorele mají na míle daleko. Přesto nesou výrazné prvky socialistického realismu. Kromě monumentálnosti to jsou třeba keramická domovní znamení. Stavby disponují několika terasami, dvěma patry sklepů, přičemž to spodní sloužilo jako protiatomový kryt. Střídají se tu prostorné byty smenšími a některé byty mají dokonce balkony. Na sídlišti, které se tehdy neslo jméno Vítězného února, nechybělo ani nákupní centrum a věžáky nabízely obchodní prostory vpřízemí. Velkolepý projekt ovšem zůstal nedokončen. Dnes je zněj památka, kterou jezdí obdivovat příznivci architektury.

Hotel International vDejvicích

Zahrál si jednu zrolí vmuzikálu Šakalí léta. Hotel International, dříve Družba, je jednou znejkrásnějších ukázek socialistického realismu vČesku. Budoval se mezi lety 1952 až 1956 snadějí, že se jeho otevření zúčastní i Josif Stalin. Nejspíš z toho důvodu se pro něj mezi lidmi vžilo pojmenování Stalinův dort. Načančaná stavba dodnes schovává umělecká díla a bohaté interiéry smnožstvím dekorací. Najdete tu umělecké vitráže i gobelíny. Původní nábytek vzal bohužel za své a nahradilo ho mnohdy uniformní a kýčovité vybavení. Vpodzemní se nacházel protiatomový kryt pro šest stovek lidí, kteří vněm mohli přežít až dva týdny.

Co je sorela?

Funkcionalismus, který se prosadil už před válkou, skončil po roce 1948vnemilosti. Moderní architekturu tehdejší ideologové označili za socialismu nepřátelskou, jak upozorňují autoři vknize Paneláci, kterou vydalo Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Přišlo tak období zdobné a svým způsobem vstřícné a hravé sorely.

Jejím nejčastějším prvkem jsou domovní znamení. Vesměs je najdete nad vchody do bytových domů. Často mají podobu pracujících, sportujících nebo odpočívajících lidí, někdy se objevují zvířata a florální motivy. Umělecká výzdoba ale byla často zneužita propagandou. Na fasádách domů se objevují socialistická hesla, dělníci nebo horníci.

Lomonosova univerzita

Socialistický realismus se plně projevil ve východní a střední Evropě po konci druhé světové války. Nejprve se prosadil vSovětském svazu. Po tom, co moc přebrali komunisté, se sorela rozšířila do všech socialistických satelitů. Nejoceňovanější jsou stavby svysokou věží. VČesku máme Hotel International, ve Varšavě stojí Palác vědy a kultury, který vyrostl vrámci obnovy zničené Varšavy a byl darem ostatních komunistických států.

Nejmegalomanštějším projektembyla ovšem Hlavní budova Lomonosovy univerzity vMoskvě. Až do roku 1997 se pyšnila titulem nejvyšší stavby vEvropě. Dodnes je nejvyšší univerzitní budovou. Silueta těchto domů byla velice podobná. Uprostřed objektu se tyčí věž ideálně zakončená rudou hvězdou.

Proč sorela skončila?

Sorela neměla ale dlouhého trvání. Už vroce 1954 její zdobnost odmítl Nikita Chruščov, tedy pouhé dva roky po začátku výstavby ostravského sídliště. VČeskoslovensku její konec přišel až srokem 1956. Velice brzy ji nahradila experimentální sídliště a bruselský styl, který vzešel zvýstavy Expo 58 vBruselu, kde Československo vyhrálo nejvyšší ocenění. Přestože socialistický realismus ovlivňoval naše bydlení i města jen pár let, patří ktomu nejvýraznějšímu, co nám architektura 20. století zanechala. Jen málokdo by se nezastavil u paneláku srenesanční fasádou…

Další články o české architektuře:

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
reklama