Staročeské Vánoce. Štědrý večer našich předků. Servírovali devět chodů, kapra ani bramborový salát nejedli.

Ve většině českých, moravských a slezských domácností dnes hraje na štědrovečerní tabuli hlavní roli rybí polévka, smažený kapr s bramborovým salátem a vánoční cukroví. I když se někde na svátečně prostřených stolech objeví houbový kuba, hrachová polévka nebo třeba muzika ze sušeného ovoce a vánočního koření, dnešní štědrovečerní večeře se od té staročeské dost liší. Kapra nejedli, ale servírovali devět chodů.

Štědrý den od časů baroka, a mnohde až do druhé světové války, začínal ráno poslední adventní mší. Přes den se držel půst. Dětem (a nejen jim) se slibovalo, že večer, až vyjde první hvězda, uvidí zlaté prasátko, nebo taky telátko, kohoutka nebo beránka.

V některých českých krajích ale rodiče místo slibů děti strašili Perchtou, strašlivou ženou se zvířecí škraboškou, která měla v ruce nůž a škopek na krev. Perchta nebo taky Peruchta (chodila i na svatou Lucii), ještě v 19. století obcházela na Štědrý den vesnici a hrozila nožem, že bude párat bříška dětem, které nedodržely půst. To si asi děti opravdu přes den netroufly nic jíst.

Staročeská štědrovečerní večeře

Tradiční štědrovečerní večeře většinou začínala v okamžiku, kdy se na obloze objevila první hvězda.
Nejprve se celá rodina společně pomodlila, poděkovala za všechno dobré, co se stalo v minulém roce a poprosila o požehnání.
Ke stolu se sedalo podle věku a vážnosti v rodině, první hospodář, pak hospodyně a nakonec postupně jejich děti od nejstaršího po nejmladšího. Stejný byl i postup při nabírání jídla.
Vše, čeho chtěli mít lidé v příštím roce hojnost, muselo být rozprostřeno na čistě umytém štědrovečerním stole: zejména od každého druhu obilí, slané i sladké pečivo z žitné i pšeničné mouky, houby, ořechy, luštěniny, med, česnek, ovoce.

Tradiční štědrovečerní večeře většinou začínala v okamžiku, kdy se na obloze objevila první hvězda. Zdroj: Muzeum lidových staveb Kouřim

Večeře měla devět chodů

Slavnostní večeře se tradičně skládala z devatera chodů, jejichž pořadí i variabilita se lišila kraj od kraje, město od města, vesnice od vesnice, ale i rodina od rodiny. Nicméně se obvykle začínalo, dnes se dá říct předkrmem - kouskem čerstvě upečeného chleba, trochou hrachu, bramborem či na ohni pečenou oplatkou s medem, česnekem nebo různými bylinkami. Jednalo se o symbolický hold potravinám, jež po většinu roku představovaly základní obživu a který měl zajistit pevné zdraví po celý příští rok.

Houby se jedly pro štěstí

Hlavním štědrovečerním chodem v mnoha místech býval kuba, hubník či houbovník, který se těšil velké oblibě a existuje ve spoustě krajových variant. Slaný anebo sladký nákyp ze sušených hub (s česnekem anebo sušenými švestkami) měl celé rodině zajistit štěstí do dalších Vánoc.

Hrách symbolizoval zdraví a blahobyt

Nezbytnou vánoční potravinou byl hrách, který byl symbolem života, zdraví a blahobytu. Hrách se většinou podával s kroupami nebo s čočkou a dalšími luštěninami, připravovala se z něj polévka nebo se upravoval na sladko. V Čechách si lidé o Štědrém večeru rádi pochutnávali na sladké kaši z hrachu, jáhel, nebo prosa, která se sladila medem a sypala se hruškovou pracharandou nebo strouhaným perníkem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Uvařte si českou bramboračku. Tradiční vydatná polévka má mnoho podob

Někde na štědrovečerním stole nechyběly husté polévky a omáčky, nejčastěji se sušenými houbami. Častou polévkou bývala bramboračka s houbami, ale i česneková, jáhlová, hrachová, zelná, čočková nebo kroupová, v rybníkářských krajích rybí. K polévce se mnohde přikusovaly nemastné vdolky pečené z kynutého těsta z žitné mouky.

Ovoce představovalo svornost rodiny

Na tradičním vánočním stole mělo své pevné místo ovoce, které představovalo svornost rodiny. Bylo buď čerstvé, sušené, vařené i jinak upravené. Oblíbená byla staročeská muzika, vařené sušené ovoce s vánočním kořením, někde se přidával taky med, povidla a perník. Muzika může mít jak řidší podobu, kdy připomíná kompot, tak i hustou formu omáčky. Tradičními štědrovečerními pamlsky byly jablka a ořechy. Pilo se pivo nebo pálenka, až později čaj nebo punč.

INSPIRUJTE SE: Pět domácích receptů na skvělý vánoční punč s alkoholem i bez

Chléb, vánočka a další pečivo

Téměř všude se podávala dodnes oblíbená vánočka, původně nazývaná calta, štědrovka či pletanka. Poměrně často se na otevřeném ohni pekly sladké lívance anebo velké kulaté oplatky pečené v železných oplatečnicích.

Podle místních zvyklostí se připravovaly vdolky, koláče, bábovky, buchty, později různé záviny a samozřejmě čerstvý chléb – měl se péct jen z vlastní mouky a kvásku, aby byla příští rok dobrá úroda. Podle toho, jak se povedl vánoční chleba lidé usuzovali, jaký bude příští rok: pokud chléb nevykynul, připálil se, byl nedopečený nebo se roztrhl, bylo zle.

Štědrý večer bez masa a alkoholu

Štědrovečerní večeře nesměla podle církevního postního nařízení obsahovat maso a alkoholické nápoje. Lidé to často ale obcházeli a dělali bohatou hostinu s masem o den dříve, a to zejména na Moravě, kde takové opulentní večeří říkali hojná, tučná nebo obžerná.

Štědrovečerní večeře nesměla podle církevního postního nařízení obsahovat maso a alkoholické nápoje. Zdroj: Muzeum v přírodě Vysočina

Smažený kapr ani bramborový salát mezi staré vánoční tradice nepatří

Kapr, stejně jako bramborový salát jako štědrovečerní chod nepatří mezi staré vánoční tradice. „Dnes oblíbený kapr byl původně, už od středověku brán za postní jídlo, proto nebyl mezi lidem příliš oblíbený. Ryby jedli o svátcích jen obyvatelé rybníkářských oblastí. Ve větší míře se začal jako vánoční jídlo šířit teprve v 19. století ve městech jako projev zbožnosti. Na venkov pronikl až počátkem 20. století, a to hlavně v době obou světových válek, kdy byl kapr vítanou náhražkou nedostatkového masa, a proto snadno na vánočním stole zdomácněl a začal se v měšťanské vlastenecké společnosti připravovat podle staročeských receptů s kořenovou tmavou omáčkou a pivem. Smažený kapr se rozšířil až ve 20. století,“ uvádí Alena Vondrušková v knize Český lidový a církevní rok. Recepty na smaženého kapra najdeme sice už v kuchařkách od Rettigové a Sandtnerové, každopádně ne jako vyloženě štědrovečerní specialitu.

Bramborový salát není původní české jídlo, i když každá rodina u nás má svůj jedinečný tajný recept, na který nedá dopustit. Kdo první udělal bramborový salát s majonézou, to se neví. Spekuluje se o tom, že za jeho vznikem údajně stojí jistý francouzský kuchař, který ho proslavil v Rusku. Jeden z prvních receptů na bramborový salát se do českých kuchařek dostal ve dvacátých letech 20. století, ale nebyl to ten vánoční salát, na který jsme dnes zvyklí, byl bez kořenové zeleniny i majonézy. Svou pozici na štědrovečerní tabuli si „pravý“ bramborový salát vydobyl až po druhé světové válce.

Zdroj: Český lidový a církevní rok (Alena Vondrušková)