Řapíkatý celer obsahuje víc vitaminu C než citron. Jak ho pěstovat?

Řapíkatý celer je z dietetického hlediska hodnotnější než bulvový, obsahuje spoustu vitaminu C (dokonce více než citron), vitaminy K, E a především kyselinu listovou. Má vysoký obsah vápníku, železa, jódu, zinku, hořčíku a hlavně draslíku. Jeho kořenité aroma způsobují éterické oleje, které chrání a dezinfikují trávicí ústrojí, ledviny a močové cesty. Řapíky působí také močopudně a pomáhají tak z těla odplavovat škodlivé látky, díky tomu jsou účinnou podporou léčby artritidy, dny a revmatismu. Od nepaměti jsou známé afrodiziakální účinky řapíkatého celeru. Povzbuzuje u mužů častější chuť na sex a stará se i o zdraví spermií.

Řapíkatý celer a hubnutí

Křupavé řapíky ocení každý, kdo si chce udržet štíhlou linii. Kromě toho, že pomáhají odstranit toxiny a tělo tak efektivně čistí a podporují ho v dalším spalování kalorií, se řapíkatý celer může pochlubit nízkou kalorickou hodnotou – 100 g má pouhých 19 kalorií – a velkým množstvím nerozpustné vlákniny, která nám dodává pocit sytosti. Je základním kamenem známé tukožroutské polévky.

9 pravidel pěstování řapíkatého celeru

1. Řapíkatý celer preferuje lehčí hlinité půdy s vysokým obsahem organické hmoty a vápníku.
2. Na záhonu je řapíkatý celer dobrým sousedem pro hlávkové zelí, kedlubny, brokolici a květák, protože celer odpuzuje bělásky, kteří si na košťálovinách rádi pochutnávají. Výborně si rozumí také s fazolemi a okurkami.
3. Vzhledem k vysoké produkci organické hmoty má vysoké nároky na pravidelné zásobení vodou a přihnojování dusíkem. Zaléváme ho méně často, ale pořádně většími dávkami vody.
4. Řapíkatý celer se pěstuje pro silné křupavé řapíky listů. Aby došlo k vybělení řapíků, v minulosti se musel nahrnovat zeminou nebo obalovat černou fólií či vlnitou lepenkou tak, že vyčnívaly pouze vrcholky listů. To se muselo udělat v době, kdy výška stopek dosahovala zhruba 40 cm. Dnešní moderní odrůdy mají nižší obsah chlorofylu, jsou žlutozelené a jejich řapíky jsou nažloutlé až téměř bílé, takže obalování odpadá.
5. Rostliny se přesto vyplatí pěstovat v hustším sponu zhruba 30 x 30 cm, aby došlo k lepšímu samovolnému vybělení řapíků.
6. Nejčastěji pěstujeme řapíkatý celer z předpěstované sadby, kterou koupíme v zahradnictví. Pokud si sazeničky chceme připravit sami, tak začátkem března vysejeme mořené osivo do skleníku, kde musí být teplota mezi 18 až 23 ˚C. Po dobu klíčení a vzcházení dbáme na přiměřenou zálivku. Předpěstované rostlinky se 3 až 5listy přepícháme do květináčků po jedné .
7. Sazenice s dobrým kořenovým balem vysazujeme ven v druhé polovině května, když už pomine riziko přízemních mrazíků. Namrznutí mladých rostlin po výsadbě způsobuje jejich vybíhání do květu.
8. Řapíkatý celer můžeme také vysít přímo na záhon do řádků koncem dubna, vzrostlé semenáčky vyjednotíme podle zvolené odrůdy, informace najdeme na sáčku.
9. Vybělené, křehké, masité, dlouhé a vzpřímené řapíky můžeme sklízet podle odrůdy zhruba v srpnu.

Řapíkatý celer: raná odrůda Merlin

Merlin je raná odrůda řapíkatého celeru s dlouhými vzpřímenými řapíky. Konzumní částí jsou vybělené řapíky ze středu rostliny. Je určen pro letní až podzimní sklizeň. Jeho podstatnou předností je vysoká tolerance k septorióze (původcem septoriové skvrnitosti celeru je mikroskopická houba, která se přenáší především semeny, přetrvává však i v půdě na napadených zbytcích rostlin; septorióza se většinou vyskytuje až od července za vlhkého počasí) a vysoká odolnost k vybíhání do květu. U této odrůdy se doporučuje hustší spon 30 x 20–25 cm. Při pravidelné závlaze a přihnojení poskytuje vysoké výnosy křehkých řapíků.

Řapíkatý celer v kuchyni

Řapíky se odlomí, očistí od listů a oloupe se vláknitý obal. Krájí se na malé proužky, které mají díky středově prohnutému tvaru řapíků tvar malých podkůvek. Řapíky mají výraznou a specifickou chuť, na kterou si musí člověk zvyknout.

Řapíky se konzumují syrové, namáčené v různých dipech a omáčkách, dělají se z nich čerstvé šťávy a džusy, skvělé jsou do smoothie. Jsou výborné do pomazánek, předkrmů, polévek, zeleninových a těstovinových salátů.

Jako příloha hlavních jídel, velmi dobře chutnají se všemi druhy masa včetně mořských plodů. Mohou se povařit, lehce podusit na másle, zapéct nebo grilovat, dají se také obalit v trojobale a osmažit.

Řapíkatý celer se používá s oblibou jako míchátka k nápojům, rozhodně nesmí chybět ve známém koktejlu Bloody Mary. Z natě můžete připravit pesto!

Zapečený řapíkatý celer se šunkou

Ingredience

• 600 g řapíkatého celeru
• sůl
• máslo
• drcený pepř
• 200 g kvalitní šunky
• 100 g strouhaného sýra

Postup

Řapíky nakrájíme na kousky dlouhé 5–7 cm, uvaříme v osolené vodě doměkka a necháme okapat. Ohnivzdornou misku vymažeme pořádně máslem a vyložíme celerem. Opepříme čerstvě nadrceným pepřem, posypeme nakrájenou šunkou, strouhaným sýrem a zapečeme ve středně vyhřáté troubě.

Salát s řapíkatým celerem

Ingredience

• polovina hlávky ledového salátu
• 3 rajčata
• 5–6 stonků řapíkatého celeru
• 2 lžíce zastudena lisovaného olivového oleje
• 1–2 stroužky česneku
• 1 lžička hořčice
• 2 lžičky vinného nebo jablečného octa
• sůl
• bílý pepř

Postup

Ledový salát, rajčata a řapíkatý celer nakrájíme a jemně promícháme. Na pikantní zálivku smícháme v misce olej, lisovaný česnek, hořčici, ocet, zředíme podle potřeby troškou vody a dochutíme solí a bílým pepřem. Promícháme metličkou a nalijeme na zeleninu.

Celer listový, dříve celeropetržel

Listový celer je u nás ještě větší raritou než celer řapíkatý. Určitou dobou se mu dokonce říkalo celeropetržel. Tvoří mohutnou růžici aromatických listů s poměrně tenkými stopkami a rozsáhlými listovými čepelemi. Pěstuje se pro listy, které můžeme konzumovat čerstvé nebo je usušit či zamrazit. Jeho největší předností je možnost uskladnění kořenové hlavy s nepoškozenými růstovými vrcholy a rychlení na čerstvou nať v průběhu zimy. Rostliny během vegetace vyžadují vydatnou a pravidelnou zálivku.

Listový celer: odrůda Jemný

Odrůda Jemný je listový celer vytvářející bohatou růžici jemných aromatických listů výšky 60–70 cm s 30–40 cm dlouhými vegetačními vrcholy. Nať se sklízí od konce léta postupně nebo na podzim jednorázově. Snáší i opakovanou sklizeň ořezem, ochotně obrůstá a poskytuje další sklizně. Je vhodný k sušení i mražení.