reklama

Červená řepa a mangold patří do jedné rodiny. Naučte se obě úžasné zeleniny pěstovat

Lenka Valjentová
16. dubna 2022
Na první dobrou se to možná nezdá, ale červená řepa a mangold patří do jedné velké rodiny, jsou něco jako sestřenice a bratranec. Zkuste si vysypat na ruku semena řepy a mangoldu, jsou stejná a nerozlišíte je od sebe! A obě tyhle úžasné zeleniny si můžete docela snadno vypěstovat a pochutnat si na červenofialových bulvičkách řepy a listech i řapících mangoldu. Poradíme vám, jak na to!
reklama

Některé zeleniny mají velice úzké příbuzenské vztahy. „Příkladem jsou košťáloviny – zelí, kedlubny, květák či brokolice jsou pouze tvarově odlišné formy jedné rostliny. Tato nejužší příbuznost ale platí i pro plodiny z rodiny řepy (Beta vulgaris L). Řepa salátová, krmná řepa a cukrovka patří do jednoho klanu. A patří k nim i jejich méně známý bratranec – mangold. Jsou si tak blízcí, že se mezi sebou snadno kříží. Zkuste si vysypat na ruku semena řepy a mangoldu, jsou stejná a nerozlišíte je od sebe,“ vysvětluje šlechtitel a pěstitel Ing. Peter Gajdoštin.

Červená salátová řepa

Červenou salátovou řepu (Beta vulgaris) můžeme u nás pěstovat prakticky všude, není příliš náročná. Dužnaté bulvičky s charakteristickým červenofialovým zabarvením patří k nejzdravějším zeleninám. „Jídla se dělí na dobrá a zdravá, říká úsměvný bonmot. Řepa ale splňuje kritéria obě. Je bohatá hlavně na vlákninu, rozpustnou i nerozpustnou. Nerozpustná vláknina napomáhá hladké funkci zažívacího ústrojí, ta rozpustná zase snižuje obsah cukru a cholesterolu v krvi. Červená barviva anthokyany pomáhají snižovat krevní tlak, betain působí podporuje činnost jater,“ uvádí ing. P. Gajdoštin.

Červená řepa je nejzdravější syrová, dobře se uplatní v salátech a pomazánkách v kombinaci s česnekem nebo křenem. Připravují se z ní čerstvé šťávy. Bulvičky se mohou vařit, grilovat, péct i zapékat, jsou nedílnou součástí mnoha polévek, především boršče, hodí se do slaných buchet a koláčů. Výborné je carpaccio z červené řepy. A samozřejmě se dá nakládat. U nás to sice až tak není běžné, ale výborné jsou také mladé listy řepy. Dají se použít na přípravu špenátu nebo do směsných listových salátů.

10 rad a tipů, jak pěstovat červenou řepu

  1. Červené řepě vyhovuje nejvíc středně těžká hlubší půda, spíše jílovitější než píščitá s optimálním pH 6,5 až 7,5.
  2. Snese lehké přistínění.
  3. Semenáčky řepy jsou poměrně odolné k nízkým teplotám. Semena vyséváme od dubna. Pozor ale na déletrvající nízké teploty, protože můžou způsobit nežádoucí vykvétání rostlin.
  4. Červenou řepu můžeme také vysévat ve zhruba dvoutýdenních intervalech, abychom měli hojnost malých křehkých bulviček průběžně po celou sezonu.
  5. Osivo vyséváme do řádků vzdálených 30 až 40 cm od sebe a do hloubky 2–4 cm. Po vysetí opatrně řádky přihrneme, přitiskneme a opatrně zalijeme.
  6. Výsev překryjeme bílou netkanou textilií. Ochráníme rostlinky před nepřízní počasí a mírně je přirychlíme.
  7. Když rostlinky červené řepy vzejdou a vytvoří nejméně tři lístky, protrháme je na vzdálenost nejméně 10 cm, aby se vyvinuly stejnoměrně velké bulvy. Necháme růst rostlinky s nejtmavšími lístky. Z hustých výsevů lze vypěstovat malé bulvičky pro konzervaci v celku.
  8. Červená řepa vyžaduje vydatnější zálivku zejména v prvním měsíci růstu. Později, pokud není delší sucho, již není zálivka tolik nutná.
  9. Čím menší, tím lepší! Nenechávejme proto řepu přerůst. Menší bulvičky jsou křehké a dobře vybarvené, u starších a příliš velkých se zvyšuje nebezpečí dřevnatění.
  10. Červenou řepu sklízíme po 60 až 140 dnech v závislosti na konkrétní odrůdě.

Odrůdy červené salátové řepy

  • Alexis: Jednoklíčková salátová řepa, tudíž ji po vzejití není nutné jednotit. Poloraná odrůda pro letní a podzimní sklizně. Dužina je lahodná, karmínově červená, bez pruhů, s vysokým obsahem barviv.
  • Anello: Salátová řepa s bílou dužinou s výraznými růžově červenými pruhy a výtečnou chutí. Mladé listy se dají použít na saláty podobně jako mangold. Můžeme sklízet mladé bulvičky v průběhu léta nebo plně dorostlé na zimní uskladnění.
  • Betina: Kulovitá, intenzivně zbarvená odrůda se zvlášť jemnou dužinou. Má dobrou odolnost vůči listovým chorobám.
  • Boro F1: Kulatá červená řepa do nepohody se spolehlivým výnosem. Má silný kořenový systém, který jí umožňuje úspěšně přečkat nepříznivé podmínky a sucho. Odrůda je poloraná s výbornou kvalitou dužiny, ta je homogenně tmavě červená, bez viditelných bělavých kruhů.
  • Červená kulatá: tradiční osvědčená odrůda, která nezklame. Intenzívně vybarvený povrch i dužina s jemně prokreslenými, širokými pruhy. Univerzálně použitelná na přímý konzum i konzervování.
  • Kahira: Raná odrůda pro letní až podzimní sklizně. Bulva je ploše kulovitá, s purpurově červenou slupkou. Dužina je stejnoměrně vybarvená, tmavě purpurově červená, bez výrazných kruhů. Odrůda je odolná proti vybíhání do květu.
  • Monopoly: Poloraná odrůda odolná k vybíhání, kulaté dobře probarvené bulvičky. Vyséváme v dubnu až květnu, do sponu 30 × 8 cm, výsev může být přesný a včasný, neboť díky jednoklíčkovému osivu odpadá jednocení.
  • Monika: Podlouhlá řepa s intenzivně vybarvenou dužinou bez světlých kruhů. Bulva je hladká, dorůstající délky 21─26 cm.
  • Pablo F1: Hybridní „baby“ řepa pro mlsné jazýčky. Hladké a vyrovnané bulvičky s malou růžicí listů. Jemná, výrazně karmínová dužina.
  • Renova: Univerzální odrůda s válcovitou bulvou. Kořen je dobře probarven, dužina je jemné, nasládlé chuti. Dobrá odolnost k chorobám i k vybíhání do květu

Mangold listový a řapíkatý

Mangold (Beta vulgaris var. cicla) je zajímavá listová zelenina. Na zahrádkách se pěstují dva druhy mangoldu – odrůdy řapíkaté a listové. „Listové odrůdy mají úzké stopky a mohutné listové čepele používané jako špenát. Řapíkaté odrůdy mají silné stopky, které mají nejčastěji barvu bílou, jsou ale i odrůdy se stopkami červenými, žlutými, růžovými nebo oranžovými. Mangold se podobá špenátu, ale oproti němu neobsahuje tak velké množství kyseliny šťavelové, která brání vstřebávání vápníku. Naopak, právě na vápník je mangold bohatý,“ uvádí Ing. Gajdoštin.

Tlusté listové řapíky mangoldu se zapékají, používají do těstovin nebo upravují podobně jako chřest. Listy se nejčastěji upravují jako špenát. Mladé listy můžeme jíst za syrova v salátech. Jinak je přidáváme zeleninových polévek a slaných koláčů či závinů nebo do bramboráků. Vynikající je mangoldové pesto. Výborné jsou těstoviny a luštěniny s mangoldem.

10 rad a tipů, jak pěstovat mangold

  1. Mangold není nijak zvlášť náročný na půdu, potřebuje středně těžkou, dobře propustnou půdu s pH 6,5–6,8. Dobře uděláme, když před výsevem záhon vylepšíme několikacentimetrovou vrstvou vyzrálého kompostu.
  2. Semena vyséváme přímo na záhon od poloviny dubna do konce května.
  3. Mangold sejeme do hloubky 2–4 cm na vzdálenost zhruba 10 cm. Ideální rozteč řádků je 30–40 cm.
  4. Porost po vzejití ve fázi 3–4 listů vyjednotíme, pokud je příliš hustý.
  5. Pokud pěstujeme mangold na záhonu ve sponu 40 x 30–40 cm, získáme mohutné rostliny, ze kterých můžeme sklízet postupně listové řapíky nebo listy.
  6. Mangold je dvouletka. V prvním roce tvoří růžici listů, až po přezimování vykvétá. Předčasné vykvétání již v prvním roce může být způsobeno déletrvajícím chladem nebo suchem. V sušších oblastech nebo při suchém počasí je proto mangold vděčný za závlahu.
  7. Pokud se na některých rostlinách objeví květní stvol, uřízneme jej zavčas těsně nad zemí. Rostlina obrazí.
  8. Mangold ale můžete pěstovat i v systému „baby leaf“ z hustých výsevů a sklízet můžete mladé listy, když dorostou do výšky 10–15 cm. A „baby mangold“ si můžete dopřát i bez zahrádky, v truhlíku na balkonu nebo terase.
  9. Mangold v kombinaci s různě barevnými odrůdami zelí, kadeřávků, bazalek nebo listových salátů vytvoří v zeleninové zahradě nádherně pestrý letní záhon.
  10. Během růstu potřebuje mangold dostatečnou a pravidelnou zálivku, ale nepřemokřujeme ho. Prospívá mu mulčování a hlavně nesmíme zapomínat na odstraňování plevelů a kypření půdy. Zdravé rostliny mají silné řapíky a velké lesklé listy.

Odrůdy mangoldu

  • Bright Yellow F1: Křehký, velmi výnosný hybridní řapíkatý mangold, který vytváří svěže zelené listy se šťavnatými žlutými řapíky. Dá se pěstovat v truhlících a velkých květináčích.
  • Lucullus: Mangold se širokými bílými řapíky a světlezelenými listy. Nenáročná zelenina pro opakovanou sklizeň. Můžeme pěstovat i z hustých výsevů pro „baby leaf“ ─ sklizeň mladých a křehkých listů.
  • Magenta Sunset: Mangold s růžově fialovými, velmi chutnými stopkami. Odrůda pro ty, co jedí nejen ústy ale i očima.
  • Rhubar Charb: raný mangold pro sklizeň listů i řapíků. Má tmavě červené stonky a sytě zelené listy, které jsou velké zvlněné, rostlina je robustní a rychle roste.

Zdroje: www.almanac.com, beetrootrecipes.com Ing. Peter Gajdoštin, Zelenina z ekozahrady (Jaroslav Svoboda, Lada Svobodová)

Sílejte článek
Štítky: nemocrodinazeleninasalátřepačervená řepamangold pěstovánízáhončervená řepa pěstováníJaroslav Svobodamangoldšpenátřepa červenářapík
reklama