reklama

Kuchyňské bylinky nejen dochutí pokrmy, zároveň zlepší náladu. Jak se liší od koření?

Simona Sedláčková
2. června 2022
Bylinky, využívané v kuchyni k dochucení, ale i ozdobení pokrmů, mívají zároveň magickou vůni. Ta většině lidí vykouzlí úsměv na tváři. Bylinky potěší dokonce i naše oči, i když jejich květy vídáme jen málokdy. Podívejte se do naší galerie, jak kuchyňské bylinky vypadají krásně na starých ilustracích.
reklama

Bylinky jsou nedílnou součástí velkého množství jídel, zvláště těch, která pocházejí z jižnějších krajů. Ale i v našich kuchyních mají své nezastupitelné místo.

Kuchyňské bylinky nebo koření

Kuchyňské bylinky jsou aromatické rostliny, které se využívají k dochucení i ozdobení pokrmů a které mají mnohdy i léčivé účinky. Používají se především listy bylinek, a to v čerstvém i sušeném stavu. Na druhou stranu koření se ve velké většině využívá sušené a jedná se nejvíce o semena rostlin, ale i o kůru nebo o jejich kořeny.

Kuchyňské bylinky však nejsou jenom chutné, voňavé a zdobné, ale mají pro nás i různé léčivé účinky. Slouží nám na přípravu čajů, jako dochucovadla různých pokrmů i jako přísada do relaxačních koupelí. Léčí tělo i uzdravují mysl a umí provonět náš domov osvěžujícími vůněmi.

Jak se bylinky pěstují

Většina druhů bylinek, které se u nás běžně pěstují, má jen skromné nároky na půdu, živiny a vláhu. Snad proto alespoň malý bylinkový záhon nechybí v žádné zahradě. Velmi často se bylinky pěstují v tzv. bylinkové spirále, ve které bylinky, které mají největší nároky na vláhu jsou umístěny ve spodní části a bylinky s menší potřebou vody se pěstují na vrcholu.

Většina bylinek využívaných v kuchyni se pěstuje na slunci, jen některé i v polostínu jako například pažitka, petržel nebo libeček. I když sortiment bylinek je poměrně bohatý, pro velkou většinu z nich platí velmi podobná pravidla pěstování. Až na skoro zanedbatelné výjimky všechny bylinky milují slunce a dobře snášejí teplo. Je to právě sluneční energie, která přímo ovlivňuje vznik aromatických látek. U většiny bylinek také platí jedno trochu neobvyklé pravidlo. Ve volné přírodě rostou totiž často v kamenitých a na živiny chudých půdách. Podobné prostředí milují i v zajetí. Týká se to zejména druhů z čeledi hluchavkovitých, jako je tymián, mateřídouška, dobromysl či šalvěj. Obecně platí, že bylinky pěstované v chudších půdách obsahují více aromatických látek a také se dožívají delšího věku.

Bazalka (Ocimum basilicum)

Bazalka je v našich klimatických podmínkách jednoletá rostlina a její využití je dost široké. Používá se při přípravě letních salátů, dochucení masa a těstovin. Výborně se konzervuje mražením. Kromě toho, že jídlu propůjčuje specifickou chuť, výrazně napomáhá trávení. Lidové léčitelství ji doporučuje proti nervovým potížím a na relaxační koupele. Bazalku však můžete pěstovat i jako okrasnou rostlinu, jejíž květy přilákají na zahradu velké množství užitečného hmyzu. Motýli tuhle voňavou krásku přímo zbožňují!

Dobromysl, oregano (Origanum vulgare)

Český název této rostliny je sice trefný, neboť dobrou mysl skutečně navozuje, ale v kuchyni se častěji používá název oregano. Kouzelné, skoro magické vlastnosti této rostliny znal už středověk. Vážnost si ale udržela až do dnešních dnů, protože pomáhá udržet dobrou náladu a zklidňuje organismus. Proto se používá na léčbu nemocí nervového původu, někdy však také na částečné zklidnění nadměrné pohlavní aktivity. V kuchyni nás dobromysl potěší nezaměnitelnou vůní, která dotváří zejména chuť pečeného masa. Je to vytrvalá rostlina, takže těšit se z ní můžeme dlouhou dobu.

Fenykl (Foeniculum vulgare)

Ve středověku před letním slunovratem lidé věšeli kousek fenyklu nad dveře ve víře, že zastraší zlé duchy. Dnešní využití fenyklu je docela jiné, ale léčivé účinky fenyklu jsou známé už od starověku. Kvůli velkému množství silic se fenykl tenkrát užíval proti obtížnému hmyzu, zejména proti blechám a vším. Léčivé složky se nacházejí v celé rostlině, ale nejvíce se využívají semínka. Ta u kojících maminek mají podporovat tvorbu mléka, ale velmi dobře působí i proti nadýmání, žaludečním potížím i proti nechutenství. Široké využití má fenykl i v cukrářství, likérnictví či v kosmetice.

Levandule (Lavandula angustifolium)

Levanduli dalo jméno pravděpodobně latinské slovo lavare, co je výraz pro mytí nebo praní. V období antiky se totiž levandule pro nezaměnitelnou vůni přidávala do koupelí, které byly nejenom regenerační, ale také léčivé. Středověk pak v levanduli objevil další zázraky. Ta se ve velkém začala pěstovat nejprve v klášterních zahradách, zejména kvůli kvalitnímu oleji, který se z rostlin vyráběl. Vůně levandule působí proti hysterii, nespavosti i jiným příznakům nervového původu. Voňavkářský i kosmetický průmysl by se bez levandule obešel jenom stěží. V kuchyni se levandule využívá k přípravě likérů a fialovými kvítky se zdobí pokrmy. Můžeme ji pěstovat i v našich zahradách, ale musíme pro ni vybrat slunné místo a lehkou, dobře propustnou půdu.

Máta (Mentha)

Mentolové bonbóny, osvěžovače vzduchu, ústní vody i zubní pasty, ale také zelené likéry či oblíbené mojito. To všechno, ale i mnohem více má na svědomí nepříliš nápadná bylinka, máta. Existuje více druhů, ty se navíc mezi sebou celkem snadno kříží, což vede ke vzniku různých klonů a odrůd. Aromatické látky se sice nacházejí v každé z nich, ale některé odrůdy jsou na tom mnohem lépe. Máty na rozdíl od většiny jiných bylinek patří k vlhkomilným rostlinám. Proto je můžeme i bez obav o jejich život vysazovat k okapům či nádržím na dešťovou vodu. Máta působí proti nadýmání, nechutenství i žlučníkovým potížím. V kombinaci s trochou citronové šťávy si z máty snadno uděláme osvěžující letní nápoj.

Mateřídouška (Thymus)

Mateřídouška je nízká vytrvalá rostlina obývající suché a slunné stráně. Vedle původních druhů existuje i mnoho velmi půvabných odrůd, ideálních pro pěstování na zahradách. Na slunečném stanovišti tvoří velké množství vonných silic, které se snadno a ochotně uvolňují i při každém slabém doteku. Mateřídouška je i skvělou rostlinkou pro pěstování v nádobách, takže její aromaterapii si můžeme užít i na balkoně. Jako léčivo se využívá při žaludečních potížích, průjmech i nechutenství. Také poslouží pro relaxační koupel či v sušené formě jako výplň polštářků pro hodnotnější spánek.

Meduňka (Melissa officinalis)

Meduňka pochází z jihovýchodní Evropy a z Blízkého východu. Její léčivé vlastnosti znali a hojně využívali už staří Řekové. Od dávných časů byla meduňka častou součástí různých likérů a regeneračních koupelí. Meduňka je kromě jiného také jednou z hlavních ingrediencií tzv. Karmelitánských kapek. Ty se považují za široce působící lék, který se vyrábí už od začátku 17. století. Meduňku se doporučuje sbírat až v odpoledních hodinách, jinak surovina není tak kvalitní. Léčivé vlastnosti meduňky se využívají při léčbě žaludečních obtíží, migrény i nespavosti. Pomáhá uvolňovat křeče a výrazně zklidňuje organismus. Po náročném a duševně vyčerpávajícím dni se doporučuje relaxační koupel právě z meduňky. Meduňka může občas pomoct i proti menším depresím a stresu. Jako koření lze meduňku používat pro dochucení omáček a salátů.

Rozmarýna (Rosmarinus)

Rozmarýna je stará kulturní rostlina, která se hojně využívá od starověku. Pochází ze Středomoří, kde pravděpodobně vzniklo i její jméno. Je to nesmírně aromatická rostlina, oblíbená zejména v jihoevropské kuchyni, kde se využívá při úpravě masa a dochucení omáček. Důležité poslání má také v parfumerním i kosmetickém průmyslu. Má velmi široké uplatnění v léčitelství, například při léčbě revmatických obtíží nebo bolestech kloubů. Účinná je i při léčbě jiných nemocí, ale vnitřní užití je poměrně riskantní a mělo by být prováděno pouze pod dohledem lékaře. Použití rozmarýny by se měly vyhnout zejména těhotné ženy. Některé národy vnímají rozmarýn za symbol věrnosti, proto se jeho větvička stala skoro nezbytnou součástí svatebního obřadu.

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis)

Šalvěj má velmi silné protizánětlivé účinky a působí jako spolehlivý dezinfekční prostředek. Věděli to už dávno i různé přírodní národy, které šalvějí vykuřovali svá obydlí po epidemiích nebo odeznění infekčních nemocí. Dokonce i indiáni se při uzavírání míru obraceli k šalvěji, aby ji kouřili v dýmce míru. Šalvěj se také často využívá při výrobě různých kosmetických přípravků. V zahradách se šalvěj lékařská pěstuje velmi snadno.

Tymián (Thymus vulgaris)

Botanicky patří tymián do stejného rodu jako mateřídouška, to jenom české názvosloví pro něj používá trochu jiné jméno. Vyznačuje se pronikavou vůní, kterou si těžko spletete s nějakou jinou. Je to středomořská rostlina, naše klimatické poměry ale snáší dobře. V kuchyni se tymián uplatní hlavně při pečení masa, k dochucení ryb, omáček i uzenin. V čerstvém stavu významně podporuje trávení, napomáhá léčbě žaludečních potíží i uvolňuje hleny. Také se využívá jako kloktadlo dezinfikující ústní dutinu a potlačující přirozený zápach. Časté a nadměrné používání tymiánu ale není bezpečné.

Zdroj: Bylinky našich babiček, P. Nardo (Cpress, 2011); https://en.wikipedia.org/wiki/Herb

Sílejte článek
Štítky: kořeníkuchynězahradarostlinyEvropabylinkylevanduleléčbavůněpokrmjak pěstovatkuchyňské bylinyfenykl obecný
reklama