Křemenáče jsou takřka dokonalé houby. Jak je poznat, kde je hledat a co s nimi dělat

Křemenáče patří bezesporu k nejoblíbenějším i nejkrásnějším hřibovitým houbám. Rostou převážně v listnatých lesích a podél lesních cest a díky typickému červenooranžovému klobouku jsou nepřehlédnutelné a snadno identifikovatelné. Výtečné houby se hodí ke všem kulinářským úpravám, hlavně nesmějí chybět ve staročeském černém kubovi.

Křemenáč (lidově např. kamenáč, kameňák, janek, křemeňák) je snad ve všech ohledech houbou takřka dokonalou.

„Křemenáče nádherně vypadají, jenom zřídkakdy bývají červivé, skvěle chutnají, zvlášť výborné jsou houbové řízky nebo mladé houbičky naložené v octě. Díky výraznému červenooranžovému klobouku jsou nepřehlédnutelné a snadno identifikovatelné, jejich záměna s některou z jedovatých hub je takřka nemožná, splést si je můžeme snad jenom s neméně výtečnými kozáky,“ představuje křemenáče mykolog Jaroslav Vanča.

NENECHTE SI UJÍT: Praváci jsou houbová elita. Hřib smrkový je nejznámější, dubový nejoblíbenější a borový nejvzácnějšÍ

Křemenáč osikový

Křemenáč osikový (Leccinum rufum, Leccinum aurantiacum, Boletus rufus) můžeme najít zhruba od května do počátku listopadu, roste roztroušeně pod osikami v listnatých a smíšených lesích, v osikovém mlází a na okrajích lesů, kde se obvykle objevuje v trávě nebo ve spadaném listí. Jedná se o houbu, kterou na jednom místě nacházíme pravidelně i několik let.

Jak vypadá křemenáč osikový

Široký klobouk (od 5 do 20 cm) je v mládí polokulovitý, později vyklenutý až plochý, na povrchu jemně plstnatý, vždy masitý a na okraji přehrnutý blanitým lemem. Barvu má charakteristicky oranžovou, rezavou, někdy červenooranžovou až hnědooranžovou.
Rourky jsou kontrastně bělošedavé.
Až 15 cm vysoký třeň bývá zprvu mírně břichatý, později válcovitý, v mládí je celý bělavý, později hnědě nebo rezavohnědě šupinkatý. Bělavé šupinky na třeni mladých hub po doteku rychle tmavnou.
Bělavá dužina křemenáče na řezu po chvilce zrůžoví, po několika minutách zešedne a po delší době pak téměř zčerná. Dužina má příjemnou houbou vůni i chuť.

Křemenáč osikový (Leccinum rufum, Leccinum aurantiacum, Boletus rufus) můžeme najít zhruba od května do počátku listopadu Zdroj: iStock

Křemenáč březový

Křemenáč březový (Leccinum versipelle) roste poměrně hojně od června do října obvykle v menších skupinách. Najdeme ho ve vlhčích březových hájích, na okrajích cest a v parcích výhradně pod břízami, tvoří mykorhizu s kořeny bříz.

Jak vypadá křemenáč březový

Polokulovitý až bochníkovitý klobouk, který má 4–15 cm v průměru, je v mládí svým blanitým okrajem přitisknutý k třeni. Je masitý, jemně plstnatý a má žlutooranžovou, červenooranžovou, hnědooranžovou barvu.
Rourky jsou špinavě bílé.
Třeň, který může dosáhnout výšky až 20 cm, je pevný a tvrdý, bílý až šedavý, v mládí s nápadnými hustými, černými, později s tmavohnědými šupinkami, někdy vytvářejícími téměř síťku. Má nejtmavší šupiny na povrchu třeně ze všech křemenáčů.
Dužina je pevná, v horní části třeně dřevnatě vláknitá. Po rozkrojení se houba na řezu poměrně rychle zbarvuje do šedočerna.

Křemenáč březový (Leccinum versipelle) roste poměrně hojně od června do října Zdroj: iStock

Křemenáč smrkový

Křemenáč smrkový (Leccinum piceinum) patří mezi ohrožené druhy hub, je zařazený v červeném seznamu hub ČR. Roste od konce června do začátku listopadu nepříliš hojně a roztroušeně ve smrčinách, kde tvoří mykorhizu se smrkem ztepilým, na němž je životně závislý a nevzdálí se od něho dál než na 10 metrů. Setkat se s ním můžeme spíše ve vyšších polohách.

Jak vypadá křemenáč smrkový

Klobouk je 5–10 cm široký, v mládí polokulovitý s dlouze přetaženou pokožkou na třeň, později až vyklenutý až poduškovitý, nesoucí stále převis pokožky. Na povrchu matný, sytě červenooranžový až červenohnědý, jemně plstnatý až šupinkatý.
Rourky jsou až 20 mm vysoké, zprvu bělavé, později šedohnědavé, na řezu tmavnoucí.
Třeň dorůstá až 15 cm, v horní části je zúžený, jinak víceméně válcovitý. Je bělavý, na povrchu zejména ve spodní části šedohnědě šupinkatý.
Dužina je bělavá, na řezu po chvilce růžovějící, později tmavě šedofialová, šedohnědá až šedočerná, v bázi třeně obvykle modrozelenající s příjemnou houbovou vůní i chutí.

Křemenáč smrkový (Leccinum piceinum) patří mezi ohrožené druhy hub, je zařazený v červeném seznamu hub ČR. Roste od konce června do začátku listopadu. Zdroj: iStock

Křemenáče v kuchyni

„Křemenáč je lahodná houba obzvláště je ceněná pro tuhost své dužiny. Ta při vaření černá a při sušení šedne, a proto byl křemenáč pro naše předky spolu s hřiby modráky (hřib kovář a hřib koloděj) základní ingrediencí pro přípravu černého houbového kuby. Čerstvý je vhodný na všechny možné způsoby – do polévek, smaženice, obalovaný jako řízek, ale i do těstovin či bramborových pokrmů. Vynikající je také naložený v octovém nálevu. Křemenáč je ideální houba na sušení i zmrazení,“ doporučuje Jaroslav Vanča.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Houby zlepšují imunitu a celkově podporují zdraví

Staročeský černý houbový kuba

Ingredience

300 g ječných krupek
3 lžíce sádla
1 cibule
3 hrsti sušených nebo nadrobno nakrájených čerstvých hub, ideálně křemenáčů
1 lžička kmínu
3–4 stroužky česneku
2 lžíce sušené majoránky
sůl

Postup

Sušené houby namočíme přes noc do vody. Kroupy propláchneme ve studené vodě.
Rozehřejeme 1 lžíci sádla, přidáme kroupy, promícháme a zalijeme asi 800 ml vody. Uvaříme je spíše do poloměkka.
Na druhé lžíci sádla zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli, pokrájené houby, přidáme kmín a asi 15 minut je dusíme.
Uvařené kroupy promícháme s houbami, lisovaným česnekem a majoránkou. Pekáček vymažeme zbylým sádlem, nasypeme na něj rovnoměrně kroupy s houbami.
Pečeme v troubě předehřáté na 180 °C zhruba 35 minut, černý kuba musí mít křupavou kůrčičku.