Staročeské Vánoce: Jak Štědrý den slavili naši předkové

Připomeňme si historii a proměny českých Vánoc. Jak se slavily staročeské Vánoce od středověkých veselic po barokní tradice? Jaké zvyky dodržovali naši předkové?

Vánoce jsou bezesporu nejoblíbenější svátky celého roku. S mírnou nadsázkou se dá říct, že Vánoce jsou jakousi trojkoalicí. Spojuje církevní oslavy narození Ježíše Krista s lidovými tradicemi, které kopírují pohanské zvyklosti zimního slunovratu. A třetím do party je moderní, spíše komerční styl svátků, který nás nutí plnit lednice a nakupovat hromady dárků.

České Vánoce a Štědrý den zvláště mají své vlastní tajemné kouzlo, a proto se i v současnosti tak ochotně oddáváme prastarým zvykům a rituálům. Připomeňme si aspoň ve stručnosti historii českých Vánoc od pohanských zvyků po barokní tradice.

Staročeské Vánoce byly především o rodinné pospolitosti, pokoře a vděčnosti. I když se mnohé tradice postupem času změnily, jejich podstata zůstává stejná – oslava lásky, naděje a porozumění.

Mohlo by vás zajímat: Vánoční tradice a zvyky aneb jak věštit z jablka, proč mít seno pod stolem a líbat se pod jmelím

Vánoční svátky

Vánoce připadají na období zimního slunovratu. V pohanských dobách znamenaly zrození nového Slunce, vítězství života nad smrtí a světla nad tmou. Do zimního slunovratu se datuje také narození mnohých pohanských božstev, do tohoto období zařadila i církev narození Ježíše Krista. Přesný den ani rok narození Ježíše Krista není znám.

Přečtěte si: Kdy u nás začal chodit Ježíšek? Dávání vánočních dárků má v Česku dlouhou tradici

Hlavním dnem českých Vánoc je Štědrý den (24. prosinec), navzdory tomu, že fakticky předchází datu, kdy se podle církevního kalendáře narodil Ježíš Kristus. Podle starého vnímání času se totiž den nepočítal od půlnoci do půlnoci jako dnes, ale začínal večerem a končil následujícího dne západem slunce. Proto se tedy všechny velké církevní svátky slavily v předvečer daného data.

Na Štědrý den přímo navazují Boží hod vánoční (25. prosinec) a svátek svatého Štěpána (26. prosinec). Následuje svátek svatého Jana Evangelisty, známý jako den přípitků (27. prosinec), a svátek Mláďátek (28. prosinec). Potom je Nový rok a vše uzavírá svátek Tří králů (6. leden).

Středověké Vánoce byly veselé a hravé

Vánoce měly po celý středověk do nástupu baroka úplně jiný charakter, než jak je známe dnes. Slavily se jako všechny ostatní svátky veselými průvody masek, zábavou, zpěvem a tancem. Středověké české Vánoce byly ve znamení koledování, dobrého jídla a pití, především alkoholu.

Přečtěte si: Kdy u nás začal chodit Ježíšek? Dávání vánočních dárků má v Česku dlouhou tradici

„Jeden z nejstarších písemných dokladů o podobě staročeských Vánoc pochází od arcibiskupa Arnošta z Pardubic z roku 1357. Kromě jiného kritizuje bezbožné hráče v kostky, a to nejen muže, ale také ženy, které tak tráví Štědrý večer a dlouho do noci se vesele baví,“ uvádí Alena Vondrušková v knize Český lidový a církevní rok.
Pojednání o Štědrém večeru z pera mnicha břevnovského kláštera v Praze, Jana z Holešova, popisuje, že lidé v době Karla IV. dodržovali půst, dávali si dárky, pekli vánočky a obdarovávali chudé, ale také věštili a čarovali, obětovali bůžkům, převlékali se do zvířecích masek, hráli v kostky a opíjeli se, což učený benediktin přičítal vlivu ďábla.

Historie štědrovečerní večeře Zdroj: Muzeum v přírodě Vysočina

Duchovní tradice Vánoc

Romantické představy Vánoc si dnes spojujeme především s dobou barokní. Od druhé poloviny 17. století se u nás začaly Vánoce slavit jinak, v duchu protireformačního pojetí barokní zbožnosti. Ta kladla důraz na rodinné hodnoty, ale hlavně na církevní normy – střídmost, modlitby a dobročinnost.

Duchovní charakter Vánoc se objevil nejdříve v městském prostředí, kde mohla církev snadněji uplatnit svůj dohled. Na venkově se prosazoval pomaleji, tam se tradiční vánoční zvyky udržely mnohem déle. Definitivní, až sentimentální tvář Vánoc se ustálila v 19. století a hodně k tomu přispěla i tehdejší novinka – ozdobený vánoční stromek.

Mohlo by vás zajímat: Vánoční tradice a zvyky aneb jak věštit z jablka, proč mít seno pod stolem a líbat se pod jmelím

Jak vypadal Štědrý den?

Štědrý den od časů baroka, ještě v době národního obrození a mnohde až do druhé světové války, začínal ráno poslední adventní mší. Štědrý den byl považován za den plný magie a tajemství. Lidé věřili, že to, co se stane na Štědrý den, ovlivní celý následující rok. Proto se dbalo na to, aby byl tento den klidný a harmonický.

„Přes den lidé drželi půst, buď vůbec nic nejedli, nebo si dali postní jídlo (muzika, kuba, polévka). Ve vyzdobené jizbě večer společně zasedli ke stolu, bavili se litím olova a věštěním, po štědrovečerní večeři se všichni vydali na půlnoční mši, kterou začínaly církevní oslavy narození Páně," uvádí A. Vondrušková.

Inspirujte se: Štědrovečerní stůl našich předků:. Smažený kapr ani bramborový salát na něm nebyly

Dětem (a nejen jim) se slibovalo, že večer, až vyjde první hvězda, uvidí zlaté prasátko, nebo taky telátko, kohoutka nebo beránka. V některých českých krajích ale rodiče místo slibů děti strašili Perchtou, strašlivou ženou se zvířecí škraboškou, která měla v ruce nůž a škopek na krev. Perchta, nebo taky Peruchta (chodila i na svatou Lucii), ještě v 19. století obcházela na Štědrý den vesnici a hrozila nožem, že bude párat bříška dětem, které nedodržely půst. To si asi děti opravdu přes den netroufly nic jíst.
Tradiční štědrovečerní večeře většinou začínala v okamžiku, kdy se na obloze objevila první hvězda.
Nejprve se celá rodina společně pomodlila, poděkovala za všechno dobré, co se stalo v minulém roce a poprosila o požehnání.
Ke stolu se sedalo podle věku a vážnosti v rodině, první hospodář, pak hospodyně a nakonec postupně jejich děti od nejstaršího po nejmladšího. Stejný byl i postup při nabírání jídla.
Vše, čeho chtěli mít lidé v příštím roce hojnost, muselo být rozprostřeno na čistě umytém štědrovečerním stole: zejména od každého druhu obilí, slané i sladké pečivo z žitné i pšeničné mouky, houby, ořechy, luštěniny, med, česnek, ovoce.

Tradiční česká vánoční výzdoba

Pro zdárný průběh Vánoc musel být dům pečlivě uklizený a také svátečně vyzdobený.

„Vánoční výzdoba spočívala hlavně v rozmístění zvykoslovných předmětů, časté byly rozkvetlé barborky, ozdůbky a figurky ze sušeného ovoce, jablek, oříšků, slámy a větviček jehličnanů, okna zdobily zelený zimostráz a červené jeřabiny nebo šípky. Kříže a svaté obrázky se zdobily chvojím. Po josefinských reformách se betlémy začaly se stavět v domácnostech. Betlémy vznikaly z papíru, ze slámy, pekly se z těsta, tvarovaly se z hlíny nebo vosku, vyřezávaly se ze dřeva. Před nimi se zapalovala svíčka nebo lampička," popisuje A. Vondrušková.