reklama

Kde se vzaly Vánoce aneb Jak vánoční svátky slavili naši předkové

Lenka Valjentová
23. prosince 2020
Vánoce jsou nejdůležitější svátky roku, kdy si užíváme rodinnou pohodu a slavnostní láskyplnou atmosféru. Je to jeden z mála svátků, kdy bezpodmínečně lpíme na řadě tradic a zvyků. Vánoce jsou jakousi trojkoalicí církevních oslav narození Ježíše Krista, starých tradic, rituálů a pověr, které kopírují pohanské zvyklosti zimního slunovratu a současného, spíše komerčního stylu vánočních svátků. Připomeňme si aspoň stručnou historii a proměny Vánoc.
reklama

Vánoce připadají na období zimního slunovratu. V pohanských dobách znamenal zrození nového Slunce, vítězství života nad smrtí a světla nad tmou. Do zimního slunovratu se datuje také narození mnohých pohanských božstev, do tohoto období zařadila i církev narození Ježíše Krista.

Vánoční svátky

Hlavním dnem českých Vánoc je Štědrý den (24. prosinec), navzdory tomu, že fakticky předchází datu, kdy se podle církevního kalendáře narodil Ježíš Kristus. Podle starého vnímání času se totiž den nepočítal od půlnoci do půlnoci jako dnes, ale začínal večerem a končil následujícího dne se západem slunce. Proto se tedy všechny velké církevní slavily v předvečer daného data. Na Štědrý den přímo navazují Boží hod vánoční (25.prosinec) a svátek svatého Štěpána (26. prosinec). Následuje svátek svatého Jana Evangelisty, známý jako den přípitků (27. prosinec) a svátek Mláďátek (28. prosinec). Potom je Nový rok a vše uzavírá svátek Tří králů (6. leden).

Legenda o narození Ježíše Krista

Přesný den ani rok narození Ježíše Krista není známý. Ježíšovi rodiče Josef a už těhotná Marie odešli ze svého domova v Nazaretu v Galilei do Betléma, protože římský císař nařídil sčítání lidí a majetku a oni patřili k pronásledovaným.V rušném městě nemohli najít ubytování, a tak se stalo, že Marie musela porodit ve chlévě. Josef s Marií a Ježíškem ovšem museli uprchnout i z Betléma, a to před Herodesem, vládcem této části Palestiny. Když se mu doneslo, že se narodil nový židovský král, který by mohl ohrozit jeho trůn, nechal povraždit všechny malé chlapce narozené v Betlémě. Josef naštěstí stačil odvést Marii s dítětem do Egypta do bezpečí.

Tolik ve stručnosti legenda o Kristově narození, která se utvářela několik století a postupně se rozšiřovala. V evangeliích je sice zmínka o Kristově narození, ale jenom obecně. Datum Ježíšova narození zprvu nebylo pro křesťany vůbec důležité, vnímali ho především jako dospělého člověka, který vykonal spoustu zázraků a zásadní pro ně byly jeho utrpení, smrt a zmrtvýchvstání, což slavili o Velikonocích.

Teprve ve 4. století se rozšířila myšlenka, že by se mělo oslavit zvláštním svátkem také Ježíšovo narození. Protože se neznal den a rok Ježíšova narození, mohli si křesťané nejvhodnější datum sami vybrat. Západní církev zvolila 25. prosinec, což bylo datum starého pohanského svátku Narození věčného slunce. Východní církev 6. ledna, což bylo datum svátku Narození Božského eonu. Církev tak spojila narození Spasitele s pohanskými oslavami zimního slunovratu.

Středověké Vánoce

Vánoce měly po celý středověk do nástupu baroka úplně jiný charakter, než jak je známe dnes. Slavily se jako všechny ostatní svátky veselými průvody masek, zábavou, zpěvem a tancem. Středověké české Vánoce byly ve znamení koledování, ale i dobrého jídla a pití, především alkoholu.

O českých lidových tradicích, zvycích a svátcích se více dozvíte v našem speciálu

Jeden z nejstarších písemných dokladů o podobě staročeských Vánoc pochází od arcibiskupa Arnošta z Pardubic z roku 1357. Kromě jiného kritizuje bezbožné kháče v kostky, a to nejen muže, ale také ženy, které tak tráví Štědrý večer a dlouho do noci se vesele baví,“ uvádí Alena Vondrušková v knize Česká lidový a církevní rok.„Pojednání o Štědrém večeru z pera mnicha břevnovského kláštera v Praze Jana z Holešova popisuje, že lidé v době Karla IV. dodržovali půst, dávali si dárky, pekli vánočky a obdarovávali chudé, ale také věštili a čarovali, obětovali bůžkům, převlékali se do zvířecích masek, hráli v kostky a opíjeli se, což učený benediktin přičítal vlivu ďábla.“

Barokní Vánoce

Od druhé poloviny 17. století se u nás začaly Vánoce slavit jinak, v duchu barokní zbožnosti, která kladla důraz na rodinné hodnoty, ale hlavně na církevní normy - střídmost, modlitby a dobročinnost. Štědrý den začínal ráno poslední adventní mší (roráty). Přes den se držel půst, lidi buď vůbec nic nejedli, nebo si dali postní jídlo (muzika, kuba, polévka). Ve vyzdobené jizbě večer společně zasedli ke stolu, bavili se litím olova a věštěním, po štědrovečerní večeři se všichni vydali na půlnoční mši, kterou začínaly církevní oslavy narození Páně.

Naučte se s námi vyrábět vánoční dekorace a dárky nebo připravovat skvělé sváteční pokrmy. Zásadní informace najdete v našem speciálu

Duchovní charakter Vánoc se objevil nejdříve v městském prostředí, kde mohla církev snadněji uplatnit svůj dohled. Na venkově se prosazoval pomaleji, tam se tradiční vánoční zvyky udržely mnohem déle. Romantická až sentimentální tvář Vánoc se ustálila až během 19. století a hodně k tomu přispěla i tehdejší novinka – ozdobený vánoční stromek.

Vánoční výzdoba

Pro zdárný průběh Vánoc musel být dům pečlivě uklizený a taky svátečně vyzdobený. Vánoční výzdoba spočívala hlavně v rozmístění zvykoslovných předmětů, časté byly rozkvetlé barborky, ozdůbky a figurky ze sušeného ovoce, jablek, oříšků, slámy a větviček jehličnanů, okna zdobily zelený zimostráz a červené jeřabiny nebo šípky. Kříže a svaté obrázky se zdobily chvojím. Poté co je Josef II. zakázal v vystavovat v kostelech betlémy, začaly se stavět v domácnostech. Betlémy vznikaly z papíru, ze slámy, pekly se z těsta, tvarovaly se z hlíny nebo vosku, vyřezávaly se ze dřeva. Koncem 19. století tradiční vánoční výzdobu postupně nahradil ozdobený stromek. Jmelí, které přináší štěstí, se k nám dostalo až na přelomu 19. a 20. století, stejně jako vánoční květiny.

O Vánocích a vánočních tradicících by vás ještě mohlo zajímat:

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
reklama