Bylinky, které je nejlepší nasbírat a nasušit v červenci: jetel, divizna, řebříček či pelyněk

Léto láká k vodě a na výlety, ale fanynky a fandové lidové medicíny a léčivých rostlin míří do českých, moravských a slezských luhů a hájů na sběr bylin. Představujeme vám šest léčivek, které horký červenec nabízí ke sběru ve volné přírodě. A taky si připomeneme hlavní zásady, jak a kde bylinky správně sušit.

Základním předpokladem sběru léčivek je jejich dobrá znalost, trhání ve správném čase a na správném místě. Také se vyplatí vědět, jak a do čeho byliny sbírat, stejně jako bychom si měli pamatovat základní pravidla, jak a kde léčivé rostliny správně sušit, abychom je v zimě měli po ruce, když si budeme chtít vařit bylinkový čaj nebo udělat obklad.

NENECHTE SI UJÍT: Hvězdné znamení napoví, která bylinka vás povzbudí a která naopak uklidní

Jak léčivé bylinky správně sušit

  • Byliny dáme sušit co nejdříve po jejich nasbírání, jen tak zajistíme jejich kvalitu. V košíku či tašce by neměly zůstat v silné vrstvě déle než 45 minut, aby zbytečně nedošlo k jejich zapaření a znehodnocení.
  • Rostlinky je třeba usušit důkladně a v co nejkratší době, protože ve vlhku či při pomalém schnutí hrozí zapaření, napadení plísní, zčernání, někdy i napadení různými škůdci.
  • Základem správného sušení bylin je dobře větrané a suché místo. Ideální je půda, kde je neustálá cirkulace vzduchu, ale sušit můžete třeba i v obýváku. Místnost by neměla být ani příliš prašná, ani jinak znečištěná. Kuchyň, koupelna a jiné místnosti s případnou vlhkostí a výpary určitě nejsou vhodnou sušárnou bylin.
  • Bylinky se dají dobře sušit i venku, ale pouze za teplého a suchého počasí a raději ve stínu – kromě několika výjimek, jako jsou lichořeřišnice větší či divizna velkokvětá.
  • Celou nať nebo jiné dlouhé části lze svázat do menších kytiček – svazků či snopků a zavěsit na tyč nebo šňůru. Zajistíme jim tak přístup vzduchu ze všech stran a ušetříme si práci s jejich obracením.
  • Listy, květy a kořeny se nejlépe suší na roštech, sítech, v nízkých papírových krabicích. Pokud sušíme byliny naležato, pak vždy v jedné a tenké vrstvě. Nesmíme zapomenout (výjimkou jsou například jitrocel kopinatý a mateřídouška obecná) je pravidelně obracet, aby se provzdušnily.
  • Kořeny je třeba před sušením důkladně očistit, omýt čistou vodou a ihned dobře osušit. Sušení kořenů urychlíme nařezáním na menší kousky nebo podélným rozkrojením.
  • Květy, listy ani jiné části rostlin (kromě kořenů) před sušením nikdy neoplachujeme!
  • Správně usušené bylinky buď při pomačkání šustí, rozpadají se na malé části, jsou křehké a lámou se, nebo se dají snadno rozemnout mezi prsty, to záleží na druhu a části léčivé rostliny.

1. Řebříček obecný

Řebříček obecný (Achillea millefolium) roste na slunných loukách, pastvinách, rumištích, na okrajích silnic i na zahradách. Známá bylinka s bílými až narůžovělými květy, které na slunci silně hořce voní.

Řebříček se považuje už po odpradávna za nejvýraznější léčivku na všechny gynekologické problémy od bolestivé menstruace přes záněty vaječníků po potíže v klimakteriu. Působí protizánětlivě, dezinfekčně, močopudně, detoxikačně. Pomáhá s trávením, plynatostí a bolestmi břicha. Řebříček je velmi účinný při kašli a nachlazení a snižuje krevní tlak. Ve formě obkladů pomáhá detoxikaci, hojí zanícené rány, staví krvácení a v dutině ústní mírní záněty.

  • Rozkvetlou řebříčkovou nať sbíráme  počátkem květu, nejlépe v červenci a v srpnu za slunečného dne, když jsou éterické oleje v květech a léčiva síla nejsilnější. Řebříček sušíme zavěšený ve svazcích na vzdušném a suchém místě.

2. Mochna husí

Mochna husí (Potentilla anserina) je nízká plazivá rostlina, často vytváří husté porosty. Kvete od června do září pětičetnými květy sytě žlutými až zlatožlutými. Najdeme ji na zahradách, polích a v parcích, u cest a silnic v příkopech, na březích rybníků, potoků a řek.

Mochna husí se v lidové medicíně používá proti křečím při průjmu a menstruaci, při břišních, střevních, žlučníkových nebo ledvinových kolikách a proti svalovým křečím v dolních končetinách. Povzbuzuje chuť k jídlu, účinně pomáhá při katarech, dráždivém kašli, rýmě a bolestech dutin. Zevně se aplikuje na špatně se hojící, hnisavé, mokvající rány a hemoroidy. Jako kloktadlo slouží k výplachům úst při bolestech zubů a zánětech dutiny ústní. Obklady pomáhají při zánětlivých onemocněních kloubů.

  • Nať mochny husí sbíráme v době květu za suchého počasí, sušíme ji rozprostřenou v tenké vrstvě nejlépe ve stínu nebo při umělé teplotě do 40 °C.

3. Komonice lékařská

Komonice lékařská (Melilotus officinalis) má ráda suché stráně, rumiště, příkopy, náspy, lomy, preferuje půdy středně těžké až lehké a místa slunná až mírně zastíněná.

Statná bylina s hrozny žlutých i bílých květů dostala do vínku velkou léčivou sílu, v lidovém léčitelství se používá převážně při léčbě nespavosti, zvýšeném krevním tlaku, kašli, bolestech hlavy a při revmatických potížích. Komonice lékařská je důležitou bylinkou v receptech proslulého bylinkáře pátera Ferdy proti rýmě. Bylina také reguluje krevní srážlivost, pomáhá při léčbě křečových žil. Zevně se používá na otoky, modřiny, proleženiny, krevní podlitiny a křečové žíly, hojí vředy a tiší revmatické bolesti. Sušená komonice je vhodná pro odpuzení hmyzu a jako aroma do tabáku.

  • Kvetoucí nať sbíráme na počátku rozkvětu, ideálně v červenci (kvete od června do srpna). Nať svážeme do malých svazečků a sušíme zavěšené na šňůře nebo v 10cm vrstvě na sítech či papírech na stinném a dobře větraném místě.

4. Jetel luční

Jetel luční (Trifolium pratense) s červenými květy roste hojně na mírně vlhkých loukách a okrajích lesů pastvinách, často i zahradách jako plevel. Kromě léčivých účinků jsou květy jetele vydatným zdrojem obživy včel, čmeláků a motýlů.

Jetel luční je v léčitelství známý především díky vysokému obsahu fytoestrogenů jako přírodní pomocník pro ženy s problémy v menopauze. Mírní klimakterické návaly horka, nespavost a výkyvy nálad atd. Dále má jetel luční dezinfekční účinek, kterého se využívá při žaludečních a střevních potížích. Používá se také proti léčbě dýchacích cest či revmatismu, dny nebo diabetu.

  • Květy jetelu sbíráme v plném květu. Pokud začnou zasychat a hnědnout, už je netrháme. Rozkvetlé a zdravé květy uštipujeme i s několika přilehlými listy. Sušíme je na dobře větraném a suchém místě rozprostřené na sítu. Po dobu sušení květy obracíme a hnědé vyřazujeme.

5. Pelyněk pravý

Pelyněk pravý (Artemisia absinthium) najdeme na kamenitých místech, slunných skalnatých stráních, podél cest a na vyhřátých mezích. Vytrvalá bylina vysoká okolo 1 metru je celá stříbrošedě plstnatá s drobnými žlutými květy v bohatých latách. Pelyněk kvete během července a srpna.

Hořčiny obsažené v pelyňkové nati podporují tvorbu žaludečních šťáv, činnost žlučníku a jater. Pozitivně ovlivňují vstřebávání živin ve střevě a zlepšují celkový metabolismus organismu. Pelyněk má rovněž účinky antiseptické. Pro své protizánětlivé a povzbuzující účinky je ho také možné použít při chřipce a nachlazení. Působí i na psychiku, podporuje údajně odvahu a nebojácnost, uvolňuje zlost a napětí, pomáhá při depresi a letargii.

  • Vrchní nezdřevnatělá část natě pelyňku se sbírá od června do srpna za suchého počasí v poledne. Váže se do svazků a suší se na stinném a vzdušném místě v zavěšených svazcích nebo rozložené v tenké vrstvě na lískách. Pelyněk je možné dosušit i na slunci.

6. Divizna velkokvětá

Divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum), statná a nepřehlédnutelná bylina je u nás domácí. V prvním roce tvoří přízemní růžici šedozelených plstnatých listů a v druhém zní vyrůstá mohutný, většinou větvený květný stvol.

Velké žluté květy jsou svou vůní a hlavně nektarem lákadlem pro včely. Květy divizny obsahují slizovité látky a saponiny, které uvolňují hlen, využívají se zejména pro léčbu průduškových onemocněních, zánětů v krku, kašle či nachlazení. Mají také močopudné a dezinfekční účinky. Divizna velkokvětá také pomůže, když bolí hlava, trpíme nespavostí nebo závratěmi nebo potřebujeme regulovat menstruační cyklus. Olej z divizny zmírňuje otoky a hojí povrchová poranění.

  • Květy divizny velkokvěté je nutné otrhávat jednotlivě, postupně jak nakvétají a jen za slunného počasí. Sušení musí být rychlé a jako u jedné z mála léčivek se doporučuje sušení na přímém slunci.

Zdroje: bylinkyprovsechny.cz, cs.wikipedia.org, lecive-bylinky.celyden.cz, www.bylinkovo.cz


Přečtěte si také