Velikonoční tradice a zvyky, symboly, jídlo i pomlázka

Velikonoce jsou podobně jako Vánoce rodinné svátky. Zatímco mužská část se asi věnuje pletení pomlázek (nebo aspoň zdobení těch koupených) a těší se na pondělní koledu, ženská část patrně chystá kraslice a peče velikonočního beránka. Pojďme si připomenout některé staré lidové tradice a zvyky, které naši předkové dodržovali a které můžeme i my dnes.

Velikonoce jsou nejdůležitější a nejstarší křesťanský svátek, který oslavuje zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Původně poukazovaly na to, že život je silnější než smrt.

Moderní doba Velikonoce bere především jako oslavu probouzejícího se jara a doplnila je o staré lidové zvyky i komerční pojetí. A i když máme ve zvyku si stěžovat na nedostatek času, neměli bychom vzácný sváteční čas promarnit nějakou neodkladnou povinností. Práce nám neuteče, ale Velikonoce strávené s rodinou nebo přáteli ano. A slavit můžeme začít už na Květnou neděli, kterou začíná Pašijový nebo taky Svatý týden, kterému se lidově taky říká barevný.

Květná neděle: oblékneme si nové šaty

Ke Květné neděli se váže spousta pěkných tradic, pověr a obyčejů, nejznámější je svěcení kočiček v kostele, aby nás celý rok ochraňovaly před nemocemi a zlými silami.

O Květné neděli nesmíme péct žádné dobroty z mouky, protože bychom zapekli květy a pak by nebyla žádná úroda. Co naopak musíme udělat? Obléknout si nové šaty, abychom rozkvetli jako příroda na jaře – čím pestřejší a barevnější oblečení, tím lépe!

Někde bylo zvykem vymést dům zelenými vrbovými větvičkami, které z domu vyhnaly všechny neřesti a nemravnosti, tak to taky můžeme zkusit.

Modré pondělí: začíná jarní úklid

Modré pondělí (někde se mu říká Žluté) bývalo pro křesťany volným dnem, kdy se nemělo pracovat. Doma ale hospodyně a hospodáři dávali do pořádku celé stavení, uklízeli, přebírali potřebné i nepotřebné věci, opravovali je nebo vyhazovali.

INSPIRUJETE SE: Je nejvyšší čas zamyslet se na tím, komu pošleme velikonoční přání! Kdo neví, co napsat, inspiraci najde tady.

Šedivé úterý: vymetáme pavučiny

Šedivé úterý je další den vyhrazený důkladnému úklidu domácnosti. A v úterý se speciálně musí ze všech koutů vymést pavučiny, abychom tak symbolicky vyhnali veškeré zlo nejen z domu či bytu, ale i ze svého života.

Jestli ještě nemáme velikonoční dekorace, můžeme se pustit do jejich výroby.

Škaredá středa: nesmíme se mračit

Škaredá středa připomíná Jidášovu zradu, tedy škaredý skutek. Říká se jí také Sazometná či Smetná nebo Černá, protože právě ve středu před Velikonocemi se po zimě vymetaly saze z komína. Doma bychom si měli dokončit jarní úklid, abychom měli domácnost jako klícku.

A hlavně bychom po celý den měli mít úsměv na rtech a dobrou náladu (i když to někdy není snadné splnit) a v žádném případě se nemračit! Podle jedné z lidových pověr nám by totiž zakaboněná tvář zůstala celý rok, minimálně bychom se škaredili každou středu v roce. A to přece nechceme!

VYPLATÍ SE VĚDĚT: Večer upečeme kynuté jidášky jako připomínku na Jidáše, který zradil Krista.

Zelený čtvrtek: nehádáme se a jíme kopřivy

Na Zelený čtvrtek odlétají zvony do Říma. Až do sobotního večera, kdy se zvony zase vracejí, nahrazují je řehtačky a klapačky. A to je pěkný kravál a zábava pro děti. V poledne a večer (někde i v poledne) děti dříve procházely vesnici s těmito hluk vydávajícími nástroji a zpívaly: „My Jidáše honíme a dřevem mu zvoníme. Kdo ho viděl, ať nám poví o nevěrném Jidášovi. Ó Jidáši nevěrný, cos to učinil, že jsi Pána Krista židům prozradil? Za to musíš v pekle hořit, s čertem, ďáblem se tam mořit. Až Jidáše chytíme, do ohně ho hodíme!“ A když s obchůzkou skončily, zvolaly: „Cruciferum ďáblum“ na znamení, že se už Jidáš smaží v pekle.

Zelený čtvrtek je dnem odpouštění, klidu a míru. Určitě bychom se měli ovládat a s nikým se nehádat, také si nesmíme nic (hlavně hotovost) půjčovat – za odměnu se nám budou obloukem vyhýbat spory a sváry a i peníze si k nám najdou cestu, tedy když se o to aspoň trochu sami přičiníme.
Podle tradice, když zazní naposledy kostelní zvony, měli bychom zacinkat v kapse penězi, protože pak se nás budou držet celý rok!
Neměli bychom zapomenout ráno na jidášky, protože podle pověry, kdo na Zelený čtvrtek sní jidáše potřeného medem, bude celý rok v zdravý, v pohodě a fit.
Další podmínkou pevného zdraví jsou čerstvé zelené pokrmy, jako jsou špenát, kopřivy, hrášek, hrách atd.
Kdo má zahradu nebo truhlík na balkoně, měl by zasít hrách, ředkvičky a další zeleninu, protože vše, co se v tento den vyseje, dobře prospívá.
A když před východem slunce zatřeseme ovocnými stromy, budeme mít bohatou úrodu.

Moderní doba Velikonoce bere především jako oslavu probouzejícího se jara a doplnila je o staré lidové zvyky i komerční pojetí. Zdroj: pixabay.com

Velký pátek: magický den hledání a nalézání

Na Velký pátek si křesťané připomínají ukřižování Ježíše Krista. Tenhle den má v sobě mnoho tajuplného a magického. Nesmíme se ani dotknout masa, prát prádlo a jakkoli hýbat s půdou, tedy se musíme zřeknout jakéhokoli zahradničení.

A co naopak dělat máme: brzy ráno, ještě před rozbřeskem, ve svém vlastním zájmu vyběhneme k nejbližšímu potoku nebo řece (musí to být voda tekoucí, tak snad bude stačit i z vodovodu) a omýt se, protože jen tak máme šanci, že zůstaneme celý rok zdraví. A voda z pramenů se prý ráno mění na víno, což možná stojí za vyzkoušení...

Na Velký pátek se také na několik hodin otvírají poklady ve skalách a sklepeních. Pokud bychom se ale nechali zlatem a drahým kamením natolik okouzlit, že zapomeneme na čas, tak se skála zavře a my tam na rok zůstaneme zavřeni. Tak pozor!

Jedna z jiných pověr tvrdí, že na Velký pátek najdeme něco nám vzácného, co jsme v minulém roce ztratili nebo založili.

Bílá sobota: poslední den půstu

Poslední den dlouhotrvajícího půstu a střídmosti. Bílá je barva roucha, ve kterém se lidé pohřbívali. Na Bílou sobotu se kdysi bílilo a uklízelo, aby byla chalupa jako klícka. Připravovaly se sváteční pokrmy, pekly se mazance a beránci, pletly se pomlázky a zdobily kraslice, což se dělá i dnes.

Děvčata, která trápí pihy a nečistá pleť, by si měla omýt obličej svěží ranní rosou, prý to pomáhá. A potom honem ještě před východem slunce vymést novým koštětem všechny místnosti, aby se v nich nedržel hmyz, myši a další havěť.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: 6 nápadů na originální přírodní zdobení velikonočních kraslic

Neděle – Boží hod velikonoční: vesele hodujeme

V noci ze soboty na neděli vstal Ježíš z mrtvých, přichází Boží hod velikonoční, nastává čas radosti, pohody a hodování. Na Boží hod se v kostele světily tradiční velikonoční pokrmy (mazance, vajíčka, chléb, beránci, víno). A kdo v neděli ochutná posvěceného velikonočního beránka, najde podle pověry ztracenou cestu, což si můžeme vykládat, jak chceme. Neděle je ve znamení hostin v kruhu rodiny a přátel, chodí se po návštěvách, hoduje se a všichni jsou veselí.

O Bílé sobotě, když dospělí hodovali, si děti hrávaly na honěnou, na schovávanou, s káčou, na slepou bábu, cvrnkaly kuličky nebo třeba hrály čamrdy. Čamrdy se říkalo knoflíkům, které děti pro tento účel shromažďovaly.

Jak se čamrdy hrají? Dva hráči si rozdělí stejný počet knoflíků. Jeden hráč se otočí zády a druhý rozloží různě rubem a lícem a přikryje čamrdy svými dlaněmi. První pak před soupeřovu dlaň klade své čamrdy rubem a lícem tak, jak si myslí, že jsou ukryté pod dlaní. Pokud se po odkrytí shodují, je vítězem ten hráč, který hádal, pokud se liší, vyhrává ten, kdo čamrdy skrýval.

Velikonoční pondělí: omlazující pomlázka

Velikonoční nebo také Červené pondělí je dnem koledování. Velikonoce končí starým pohanským zvykem šlehání pomlázkou, který přežil do součastnosti. Žena nebo dívka má být jemně!!! pošlehána čerstvými, neloupanými, ještě neolistěnými proutky vrby. Vdaným ženám má zajistit plodnost a energii, svodným děvčatům svěžest, krásu a zdraví. Ženy a dívky se za omlazující pošlehání pomlázkou odměňují kraslicemi. Součástí koledování může být polévání vodou, někde mládenci polévají ženy, jinde ženy muže.

V hraničních oblastech s Rakouskem a Německem bývalo zvykem upéct pro děti z kynutého těsta zajíčky nebo ptáčky, vložit do nich vejce a ukrýt v domě nebo na zahradě. Tato tradice vychází z pověsti o bohyni Ostaře, která měla na starost příchod jara. Jednou nedopatřením probudila jaro o něco později a na zemi pak našla skoro zmrzlého ptáčka. Sice ho uzdravila, ale protože měl křídla poničená od mrazu a nedokázal rychle létat, proměnila ho ve hbitého zajíce a jako vzpomínku na někdejší podobu mu nechala schopnost snášet vajíčka. V některých krajích přinášel dětem velikonoční nadílku skřivánek.

Odpoledne Velikonočního pondělí patřilo dětem. Za vsí bývalo živo, neboť se tam hrály různé hry o vykoledovaná vajíčka. Chlapci například ťukali vejcem o vejce a komu dříve prasklo, ten prohrál a musel dát všechna svá vykoledovaná vajíčka vítězi. Jinde se koulelo vajíčky po nakloněné ploše a vyhrával ten, komu se vajíčko dokoulelo nejdál.

Pondělní večer pak patřil mládeži trochu odrostlejší, která dováděla v hospodě při muzice.

Zdroje: Česká lidový a církevní rok (Alena Vondrušková), Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce Jaro (Martin Bestajovský),Knížka plná nápdů (Světlana Kubištová-Pražáková). Tradinář (Monika Kindlová, Martina Boledovičová)