Tulipánům či mečíkům běžně říkáme cibuloviny, ale není to přesné. Návod, jak se v nich vyznat
Cibuloviny krášlí naše zahrady a balkony od časného jara až do pozdního podzimu. I když se tulipánům, mečíkům, jiřinkám či begóniím říká běžně cibuloviny, není tohle označení přesné – vedle pravých cibulovin sem patří i rostliny hlíznaté. Cibule mají jiné nároky a chovají se jinak než hlízy, a tak můžeme poměrně často při jejich pěstování udělat chybu a zažít zklamání. Jaké jsou mezi nimi rozdíly?
Pravé cibule
Cibule vznikly přeměnou listů nebo listových základů. Jsou tvořeny dužnatými, vrstevnatě loženými šupinami hustě uspořádanými na podpučí (spodní část cibule), které chrání srdce cibule, kde jsou uloženy základy stonku, listů a květů. Povrch je většinou opatřený tzv. suknicí, která zabraňuje poškození a vysychání. U cibulí se dá snadno rozeznat zašpičatělý vrchol, který při výsadbě směřuje vždy nahoru, a základnu, z níž se vyvíjejí kořeny.
V cibuli jsou obsaženy zásobní látky, které rostlině umožní vykvést v podstatě v jakémkoliv substrátu, dokonce i ve vodě. Ve fázi cibule rostlina přečkává pod zemí nepříznivé podmínky, například sucho a mráz. Kvalita květů záleží na kvalitě cibule.
Pravé cibule se sázejí obvykle na podzim a kvetou na jaře.
Pravé cibule mají například:
Cibulová hlíza
Cibulová hlíza je jakýmsi přechodem mezi cibulí a hlízou. Vzhledem se podobá cibuli, ve skutečnosti však jde o ztlustlou bázi stonku bez dužnatých šupin a jeden až dva pupeny na vrcholu. Vnější obal tvoří suknice. Při výsadbě se ujistíme, že pupeny směřují vzhůru.
Cibulové hlízy sázíme na buď jaře a kvetou v létě (mečíky), nebo na podzim a kvetou na jaře (krokusy).
Cibulovou hlízu mají například:
- mečíky (Gladiolus)
- šafrány (Crocus)
- frézie (Freesia)
- montbrécie (Crocosmia)
Kořenové hlízy
Kořenové hlízy mívají nejčastěji hvězdovitý nebo prstovitý tvar. Vznikají přeměnou hlavních kořenů, které ztloustnou a zdužnatí. Obsahují zásobní látky pro mladou rostlinu a ta po jejich vyčerpání hyne. Jejich vnitřní část se nevrství do šupin. Jednotlivé díly mají několik oček, z nichž vyrůstají nové nadzemní části. Při sázení směrujeme většinou dobře patrný kořenový krček vzhůru.
Kořenové hlízy se sázejí většinou na jaře a kvetou v létě a na podzim.
Kořenové hlízy mají například:
- jiřinky (Dahlia)
- pryskyřníky (Ranunculus)
- liliochvostce (Eremurus)
Stonkové hlízy
Zdužnatělou podzemní část stonku nebo vrchol oddenku označujeme pojmem stonková hlíza. Má kulovitý, oválný nebo zploštělý, bochánkovitý tvar. Na povrchu jsou drobná očka, z nichž raší nové výhony. Při výsadbě dbáme na to, aby právě tato očka mířila k povrchu. Pozor však u bramboříků, u nich platí přesný opak – pupeny patří dolů, sázíme je tedy vzhůru nohama.
Stonkové hlízy obvykle vysazujeme na jaře a kvetou v létě a na podzim.
Stonkové hlízy mají například:
- hlíznaté begónie (Begonia)
- bramboříky (Cyclamen)
Zdroj: kvetinovecibulky.info, thespruce.com
Okrasná zahrada
Okrasná zahrada
Okrasná zahrada
Zahrada
Okrasná zahrada
Zahrada
Balkón a terasa
Zahrada
Pokojové květiny
Autor článku
