Základem paleo diety je maso, ovoce, zelenina, houby, ořechy a bylinky

Jídelníčku pravěkého člověka dnes říkáme různě, například paleo dieta, potrava lovců mamutů, pravěká dieta či paleolitická strava. Nechybělo v něm maso a čerstvé ovoce a zelenina, ořechy, semínka, byliny, houby a obiloviny, přičemž živočišné potraviny převažovaly nad rostlinnými. Prozradíme vám, co naši hodně dávní předkové asi tak jedli i jestli se nám dnes vyplatí stravu lovců mamutů aspoň trochu napodobit.

Základními stavebními kameny jídelníčku lidí v době kamenné byly kvalitní bílkoviny, pravěké obiloviny, čerstvé ovoce a zelenina, ořechy, semínka, houby a byliny; živočišná potrava převažovala nad rostlinnou.

„Je vědecky dokázáno, že náš metabolismus je geneticky nastavený právě na potravu pravěkého člověka. Při přechodu na paleolitickou stravu se trávicí a imunitní systém rozpomene na své původní nastavení a spustí se opravný program. Po vysazení soudobé pšenice, brambor, kukuřice, sóji, rafinovaných cukrů a tuků se tělo zbaví velké toxické zátěže, organismus se začne přirozeně zbavovat různých nashromážděných jedů, zánětlivých ložisek a poruch imunity,“ vysvětluje přínos paleolitické diety bylinkář Martin Kolár. Lidé s nadváhou se postupně zbavují nadbytečných kilogramů, podvyživení naopak nabírají ideální váhu.

„Spontánně mizí různé alergie, snižuje se hladina cholesterolu v krvi, zlepšuje se stav diabetiků a chronicky nemocných. Zvyšuje se vitalita a celková tělesná i psychická odolnost – to jsou pádné důvody, proč zkusit paleolitickou stravu neboli paleo dietu, jejíž zásadní pravidlo zní: nejíst žádné průmyslově zpracované jídlo," zdůrazňuje Kolár.

Základními stavebními kameny jídelníčku v pravěku byly kvalitní bílkoviny, pravěké obiloviny, čerstvé ovoce a zelenina, ořechy, semínka, houby a byliny; živočišná potrava převažovala nad rostlinnou Zdroj: iStock

Paleo strava: bílkoviny

Po vyhynutí mamutů lidé začali lovit v lesích jelenovitou zvěř a kance, konzumovaly se šneci, žáby, raci, ryby, ptáci a ptačí vejce. V období neolitu, mladší době kamenné, postupně začala domestikace zvířat. Nejprve se chovaly ovce a kozy, poté hovězí dobytek (pratur) a nakonec prasata. Pravěký člověk nedokázal trávit laktózu, proto se mléko muselo kvasit a postupně se začaly z mléka vyrábět stravitelnější a lépe skladovatelné sýry a nápoje.

Intolerance na kravské mléko

„Koho podobně jako lovce mamutů trápí intolerance na kravské mléko, měl by zkusit pít odvar z jilmové kůry. Jilm habrolistý/obecný (Ulmus carpinifolia/laevis) pomáhá nejen trávit mléko při kaseinové intoleranci, ale také neutralizuje přebytečné žaludeční šťávy, působí proti průjmu a střevním plynům, brání hnilobným procesům. Jilmová kůra má dezinfekční, protizánětlivé a hojivé účinky na zažívací ústrojí," doporučuje bylinkář. Užívá se jen kůra z mladých větví.

Jilmový čaj při intoleranci na mléko

Ingredience

1 lžička jilmové kůry
300 ml vody

Příprava a užívání

Kůru zalijeme studenou vodou, přivedeme k varu, asi 2 minuty povaříme, sejmeme a necháme asi 10 minut odstát. Scedíme. Odvar popíjíme vlažný, můžeme i dvakrát denně.

Paleo strava: obiloviny a luštěniny

Důležitou kapitolou jsou pravěké obiloviny. Ukazuje se, že na rozvoji mnoha civilizačních neduhů má zásluhu přešlechtěné obilí s přemírou lepku. Ve starší době kamenné rostl na našem území pouze ječmen a pšenice jednozrnka a dvouzrnka, z nichž se vařila kaše a pekl chléb, tedy spíše placky. V mladší době kamenné se začíná pěstovat špalda, oves, proso (jáhly) a žito. Z luštěnin byla v pravěku dostupná čočka, hrách, vikev a bob.

Paleo strava: zelenina, byliny a houby

Ze zeleniny a bylin se v době kamenné konzumovaly zejména:

kopřiva
šťovík
merlík (známější jako quinoa)
jetel
rdesno
fenykl
polníček
řepa (listy)
divoký křen
celer
petržel a mrkev

Do střední Evropy se díky prvním zemědělcům v mladší době kamenné dostává brukev zelná, ze které se postupně vyšlechtilo hlávkové zelí. Nasušené houby díky své vysoké nutriční hodnotě v zimním období kompenzovaly nedostatek masa.

Paleo dieta: nasušené houby díky své vysoké nutriční hodnotě v zimním období kompenzovaly nedostatek masa Zdroj: iStock

Paleo dieta pravidla: ovoce a oříšky

K nejvyhledávanějším plodům kdysi dávno patřily:

divoké ostružiny
maliny
jahůdky
borůvky
brusinky
lískové oříšky
vodní ořechy
bukvice
žaludy
bezinky
jeřabiny
šípky
dřínky
hložinky
mák
lněná semínka, z kterých získával olej
ve smíšených lesích rostla planá jablka

Dřínky

„O plodech dřínu obecného (Cornus mas) se stále častěji mluví jako o potravině budoucnosti, a přitom dřínky se jedly už v pravěku. Jasně červené plody jsou bohaté na vitaminy C a B, železo, fosfor či draslík, sacharidy, vlákninu, bílkoviny, pektiny, třísloviny, pryskyřice i organické kyseliny. Dřínky chutí částečně připomínají šípky, jsou ovšem kyselejší, mají natrpklou sladkokyselou chuť. Z jednoho keře můžeme sklidit až 30 kg dřínků, které lze konzumovat syrové, nejlépe po přejití mrazem," uvádí bylinkář. Vyrábí se z nich džem, mošt, likéry či pálenky, skvělé jsou v kombinaci s bezinkami a brusinkami.

Paleo dieta: o plodech dřínu obecného(Cornus mas)se stále častěji mluví jako o potravině budoucnosti, a přitom dřínky se jedly už v pravěku Zdroj: iStock

Dřínkový sirup

Ingredience

asi 2 kg hodně zralých dřínků (nejlépe přešlých mrazem)
600–700 g cukru

Příprava

Hodně zralé plody dřínu obecného propasírujeme na hustou šťávu. Zahřejeme na 60°C a za stálého míchání vsypeme cukr. Když se úplně rozpustí, přelijeme do vypařených lahví a dobře uzavřeme. Skladujeme v ledničce. Sirup je výborný do domácích limonád a čajů.

Vodní ořechy

Zajímavou rostlinou, která byla známá už v pravěku, je kotvice plovoucí(Trapa natans). „Na plodech téhle vodní rostliny si pochutnával člověk v neolitu společně třeba s lískovými oříšky. V kotvicových oříšcích jsou bílá, chutná a výživná jádra s množstvím škrobu, bílkovin i troškou tuku. Chutí připomínají pečené jedlé kaštany," říká Martin Kolár.

Plody kotvice známé jako vodn íořechy nebo také vodní kaštany se dají jíst syrové, vařené nebo pečené. V dobách nedostatku se podobně jako žaludy nebo kaštany mlely na mouku na pečení chleba a placek.

Zdroj: bylinkář Martin Kolár, cs.wikipedia.org